Kdysi dávno

Všechno, co budu vyprávět je pravda pravdoucí, přísahám na psí pupek. Bylo to v době, když jsem ještě nebyla na světě, znám to jen z vyprávění a z fotek.

Panička kdysi dávno, ještě před tím, než jsem se narodila, prý měla dvě fenky. První byla černá Betty a druhá stříbrná Bára, obě byly pudlice.

Ale neměla štěstí, ani z jedné se nemohla dlouho radovat.

Jednou jela panička v sobotu dopoledne nakupovat do Holešovické tržnice zeleninu. Procházela mezi stánky a vybírala co koupí.

Znáte to, ženská zvědavá, musela projít celou tržnici, aby jí náhodou něco neuniklo. Mezi cibulí, koprem, kedlubnama a mrkví našla stánky, kde prodávali slepice, kachny, husy, králíky, pejsky a jinou havěť. A to byl konec…..nebo začátek?

Zakoukala se do malé, černé, ukňučené kuličky. Ani se nedivím že kňučela, protože všichni její sourozenci už byli prodáni a ona zůstala sama….. já bych teda taky řvala jako tur. Panička se s ní hned začala muchlovat (jako bych to viděla) a když zjistila, že je to fenka trpasličího pudla, rozhodla se, že ji tam nenechá a taky nenechala.

Místo brambor a mrkve si přitáhla domů tu malou ukňučenou kouli. Té se sice nenajedli, ale zase jim dělala velikou radost a všichni ji měli rádi. Ještě že si nevybrala kachnu, to bych tady potom nebyla ani já.

Bettynka  se dožila jen čtyř let, tenkrát byla nějaká epidemie psinky, a i když byla očkovaná, odešla…..

Panička bez psa vydržela jen 3 roky.

S dcerou našla v novinách inzerát, kde nabízeli stříbrnou trpasličí fenku a místo toho, aby v neděli k omáčce uvařila knedlíky, mazala celá hladová rodina pro novou, stříbrnou kuličku.

Paní majitelka měla doma ty kuličky 4 ... a teď kterou? Panička seděla na zemi a pozorovala je, vybrala si tu z nich, která byla nejklidnější. A zase byla doma veliká radost.

Časem Baruška porodila 5 krásných štěňátek, jedno stříbrné, jedno černobílé a 3 černé.….a představte si, že ta moje panička všechna štěňátka, když si je lidé odnášeli obrečela.

A zase přišla nemoc….museli Barče operovat kolenní kloub a při vyšetření zjistili, že má nemocné nadledvinky a taková nemoc se nedá léčit.

Baruška dělala paničce radost jen o rok a půl déle než Betty a také jí odešla…….

A  panička se zařekla, že už žádný pes jí do bytu nesmí. Byla to ona, kdo Betty a Báru odnášel na veterinu, držela je, viděla, jak se na ni oddaně koukají, nechápou ….. usínají a odchází do psího nebe.

                                                                             Růža 

Já vím, veselé to nebylo, ale příště se polepším.  Přísahám zase na psí pupek.

Bára