Něco o Mikoušovi

Dnes budu psát o mém zrzavém kamarádovi, jmenuje se Mikouš. Trochu ho popíšu. Je zrzavý jako liška a má moc krásnou, lesklou srst. Co je zač nevím, ale když jsem se na něj pozorně dívala, napadlo mě, že někdo z rodičů musel být jezevčík a druhý žirafa. Ale ocas nemá ani po žirafě, ani po jezevčíkovi…tak nevím, jezevčík s dlouhýma nohama a cizím ocasem. Zkrátka, na první pohled sympaťák, ale jen na první, je to normální drzounek. 

Naštěstí bydlí hodně daleko. No, 90 km není zase tolik, ale je to dost na to, aby mi sem nelezl jak se mu zachce.

Jednou přijel k nám s páníčkama na návštěvu, ale to jsem netušila, že se mi tady zabydlí na 3 dny. Páníčci ještě docela ušli, ale Mikouš mě ničil od prvního momentu, co přešel práh, nevychovanec jeden. Vůbec mu nedošlo, že já jsem tady doma. Že mi nesmí do pelechu, že nesmí očůrávat venku květináče,  že balonky a hračky jsou moje. Z misky mi lemtal bez dovolení, ale to mi bylo potom už fuk, vody prý máme dost.

Já jsem se bála i pohnout když tady byl, kam jsem vešla, všude byl ON !!!  Ale ne za mnou, byl tam vždy dřív, protože mě předběhl, aby o něco nepřišel. Už první den jsem ho měla plný zuby. Představte si, že celý den vyžaduje, aby mu někdo házel balon. Každý mu vydrží jen chvíli házet mičudu, ale on leží, čumák u balonu a zírá, zírá a zírá L. Nespustí z nich oči, jako by je chtěl zhypnotizovat. Až ho někde potkáte, opovažte se mu něco hodit, protože se ho nezbavíte.

Moje panička to házení vydržela jen jeden den.

Taky jsem byla s paničkou na návštěvě u nich. Tolik jsem netrpěla, protože u sebe doma si klidně může dělat blbáky jaký chce.

Vytáhli nás na procházku a já nedopatřením šla moc blízko k rybníku a protože jsem holka z města a neumím se u rybníku chovat, smekla se mi tlapka a já jsem po břicho zapadla do bahna. Všichni se mi smáli, panička mi řekla že jsem prase a hnala mě vykoupat do nějaké strouhy, protože by mě jinak nevzala do auta a těch 90 km bych šlapala po svých.

Mikouš musel pochopitelně do vody také, aby mu něco neuteklo. Lidi, já se před ním tak styděla, když se koupu doma, jsem v koupelně jen s paničkou…s klukem jsem se ještě do té doby nekoupala. Jak jsem s Mikoušem, mám nervy.  Uvidíte to nakonec sami ve fotkách.

Ale jak jsem poznala jeho páníčka, už se nedivím, Mikouš je střelený, celý páníček J. Pomalu jsem si na ně zvykla a je pravda, už tolik netrpím.

Mám je ráda a oni to ví.                                            

                                                                                                         Růža