Příspěvek od Lenky
Než jsme se rozhodli Áju připusti, prostudovala jsem spoustu literatury. Už před připuštěním i během celé březosti jsme se snažili zajistit veškeré podmínky pro dobrý zdravotní stav Áji a zdárný vývoj štěňat. Když nadešel její čas, byla jsem napjatější, než když jsem byla u porodu těch stovek dětí, které mi prošly rukama. Ája však zvládla všechno na jedničku a my se radovali ze tří krásných štěňátek.
Avšak místo toho, aby Ája po porodu v klidu odpočívala, byla neklidná, vyplašená, stále chtěla, abych byla u ní, zrychleně dýchala, mírně se třásla. Veškeré mateřské povinnosti však vzorně plnila. K večeru se jí silně nalily cecíky a zároveň začala stoupat teplota. Ráno jsme jeli se štěňaty na kupírování ocásků, proto jsme ji vzali sebou, aby se na ni doktor raději podíval. Měla jsem podezření na začínající poporodní eklampsii, která je způsobena nedostatkem vápníku v těle feny a po porodu vede k rozvoji křečí, v těžších případech k ochrnutí dýchacích svalů a k úhynu feny.
Musím předeslat, že do té doby byla vždy zdravá a k lékaři jsme chodili jen na preventivní prohlídky a očkování.
Veterinář nejprve odstranil štěňatům ocásky. Už to, že na všechna použil jedny nůžky a jednu jehlu na šití a že pracoval holýma rukama, aniž by si je dezinfikoval, mě jako zdravotnici, mírně řečeno, zarazilo. Potom jsem mu vylíčila všechny příznaky, které mě u Áji znepokojily. Změřil jí teplotu, prohlédl nalité cecíky a konstatoval, že je v pořádku, že teplotu má od nalité mléčné žlázy. Píchl jí nějakou injekci, prý na snížení teploty, řekl,že jí máme dávat studené obklady a poslal nás domů.
Nebyla jsem moc přesvědčená, ale doktor je doktor. Nespustila jsem ji z očí. Příznaky ale neustupovaly, spíše naopak. Byla neklidná, vyděšená, třásla se .Odpoledne jsem nevydržela a odvezli jsme ji na veterinární kliniku. Tam byla důkladně vyšetřena, udělali jí rentgen a sono břicha a zjistili, že: 1/má v děloze zadrženou část plodových obalů, 2/má eklampsii !!!!!! Ája dostala oxytocin na vyčištění dělohy, antibiotika proti infekci a infuzi vápníku proti křečím. Jezdili jsme tam s ní týden. Mimochodem všem třem štěňatům ocásky zhnisaly, naštěstí jsme infekci zvládli lokální léčbou.
Když bylo všechno za námi, došla jsem tomu našemu veterináři ,,poděkovat",že nás málem připravil o fenu i o štěňata.
Přes tento neslavný začátek pak už vše probíhalo bez problémů. Ája byla skvělá matka a ze štěňat vyrostli tři krásní cvalíci. Bylo s nimi spousta legrace a moc těžko se mi s nimi loučilo, když přišel čas, aby odešli. S novými majiteli jsme ale pořád v kontaktu a průběžně je chodíme navštěvovat. Dnes jim je rok a půl a jsou to nádherní psi. Také Ája je zdravá, ale na prevenci už chodíme jen na kliniku.
A závěrem??? Čemu se člověče divíš, že je veterinář lajdák. Vždyť s podobnými lajdáky se setkáš i v ordinaci nebo nemocnici pro lidi !!!!!
Lenko, děkujeme za krásný příspěvěk. Ty piškoty jsou ale pro Áju. :))
Růža
