Bylo to takhle koncem léta a já koukám, u nás doma začaly manévry, které jsem ještě neznala. Všude hadry, tašky, kufr, panička poletovala po bytě, vůbec si se mnou nehrála. Nakonec mě napadlo, že možná se mnou nemluví, nechá mě tady, zabalí kufry a odjede mi.

Hlavou mi poletovaly myšlenky, co jsem asi tak strašného provedla, že mě tak potrestá. Ale to nemůže udělat, jsem ještě maličká a miminka se doma samotná nenechávají, to by snad jako velká měla vědět.  Začala jsem mít z toho všeho pěkné nervy. Proč si mě pořizovala, když mě tady teď nechá? Možná proto, že mě přestala mít ráda.

Stále jsem jí byla v patách, motala jsem se jí pod nohama a hlídala každý její krok. Všimla jsem si, že i ona začíná být taky  pěkně nervní, ale asi z toho, jak se jí pletu do cesty. 

Tašky na chodbě přibývaly, v kufru narůstaly hromady oblečení a mně nezbylo nic jiného, než se na ty manévry nechápavě koukat.

Bylo mi strašně, zase se mi chtělo plakat, jako když mě přivezla prvně do nového domova. Nevěděla jsem, kam se schoulit a potichu si smutnit. Hupla jsem si do kufru, na ty její hadry a jen jsem ji pozorovala. Občas na mě hodila oko, když šla okolo pohladila mě, ale to mi fakt v tu chvíli nestačilo. Chtěla jsem víc, potřebovala jsem informace, potřebovala vědět kam jede, proč, když má doma mě? Bylo toho na mě opravdu moc, tak jsem to nakonec jsem  vzdala  a v kufru jsem únavou usnula.

Zdál se mi krásný sen, v tom snu na mě panička volá, v ruce drží obojek a říká, že jedeme na dovolenou. Ale představte si, že to sen nebyl. Probudilo mě šimrání za ušima, panička opravdu držela obojek a hlavně, vedle mě ležela moje taška. Měla jsem tam svoje granule, misky, hračky a všechny ty odporné kartáče a hřebeny, které jindy tak nesnáším, ale dnes jsem měla radost i z nich.

J e d e m e ….chápete? Jedeme znamená, že obě dvě, že mě doma nenechá. Moje psí srdíčko se tetelilo radostí, nic jsem neprovedla, netrestá mě za nic a hlavně, má mě stále ráda, proto jedu s ní.

Já jsem vlastně ještě nenapsala, že strašně ráda jezdím autem. Nejraději bych ale seděla u paničky na přední sedačce, dobře z ní vidím, ale ta je asi jen pro VIP. Vždycky mě čapne a šoupne dozadu za mříže, jako bych byla trestanec. Mám sice v autě vzadu další pelech, ale když ležím nevidím ven. Proto mi panička dá pelech na ty její tašky a kufry a já si krásně ležím a čumákuju ven.

Na dovolené bylo dobře. Panička chodila na jídlo do zahradní restaurace, protože já jsem mohla dělat ty svoje blbáky hezky venku a ona na mě viděla. Byla jsem překvapená, kolik pesanů jako já má také dovolenou. A protože slovo dovolená je určitě odvozeno od slova dovolovati si, tak jsem se nijak nestyděla a dovolovala si. Ale těm ostatním pesanům se to moc nelíbilo…no, asi měli divnou náladu, nebo vylezli z pelechu špatnou nohou.

Ta restaurace asi patřila jednomu hezkému kokršpanělovi ( jeho maminka byla asi kokr a táta španěl). Představte si, že on chodil zadním vchodem rovnou do kuchyně a mě tam také pouštěl…….tam to vonělo. U dveří do kuchyně měl veliký kastrol ( já to říkám furt, že jsme chudá rodina, protože mám jen misku) a ten byl plný jídla, ale ne obyčejného, ale lidského. Ten den měli rajskou s knedlíkem a on byl takový kavalír, že mě k té misce pustil. Lidi, vlastně pesani, já se tam tak nacpala.

Celá šťastná jsem běžela k paničce, že se pochlubím a ona, jak mě uviděla, se začala strašně smát, já tu rajskou měla až na zádech. Mlela něco o tom, že mi bude špatně, že na takové jídlo nejsem zvyklá, že se jako poto…….  Co vám budu povídat, znáte paničky a páníčky, jsou všichni stejní.

Zakázala mi do té kuchyně chodit, ale odolejte. Vzal mě tam ještě jednou a já jsem od kuchaře dostala obrovský kus mastného, pečeného, vepřového masa. Nic lepšího neznám.

Mazala jsem se zase pochlubit paničce  a ta jen mávla rukou, že prý je to stejně už jedno po té rajské. A jako moučník mi ten kuchař dal ještě kost. Pravda, už jsem nemohla, ale kost jsem nepustila, když už jsem ji dostala, odnesla jsem si ji až do auta, přece ji tam nenechám ležet.

Ale druhý den mi nebylo dobře, auvajs, auvajs, ještě dnes se kroutím, když na to myslím.

Já jsem se paničce tak strašně pokanadila , auvajs, auvajs….to byla dovolená, auvajs, auvajs.

Stejně si myslím, že za to nemůžu já, ale ona (jako panička). Dává mi jen granule, sýry, ovoce, piškoty, pacholíky, nějaké  ty psí laskominy, ale kdyby mi raději uvařila třeba ptáčky nebo upekla vepřovou, to ne. L

Sama se tím cpe a jí nikdy nic není….. nechápu to.

                                                                        Růža